Stručné dějiny Řecka

O historii Řecka toho bylo napsáno víc než dost a ještě spousta napsána bude. Pokusím se tady jen o velmi stručný výtah a pro zájemce o výpis základní literatury o řecké historii.

Nejstarší důkazy lidského osídlení dnešního řeckého území pochází z doby okolo 500 000 let př. n. l. a těmi jsou kostra mladého neandrtálce a tepelně zpracované zbytky jídla. Tyto nálezy byly objeveny v jeskyni Petralona asi 50 km severně od Soluně. V oblasti Makedonie se také poprvé usadili lidé živící se zemědělstvím, kteří sem přišli pravděpodobně z Malé Asie, a to v neolitickém období.

Jeďte do Řecka v dobré partě

Za úplně první kulturu na území Řecka se považuje tzv. Kykladská civilizace. Název napovídá, že se soustřeďovala na Kykladských ostrovech a počítá se do období okolo 3 000 př. n. l. Hlavní devizou ostrovů byla výroba vzácných předmětů a následný námořní obchod. Znalosti zpracování drahých kovů se přenesly i na další území, z nichž nejvýznamnější byla Kréta, která postupně převzala prvenství.

Poté, co byla Kréta obsazena řecky mluvícími národy z pevniny, začíná se datovat tzv. Minojská civilizace. Ta ovládala celé okolní území jak obchodně, tak i kulturně asi 600 let. Skončila díky výbuchu sopky na Santorini a následným nájezdům tzv. mořských národů, které už jen zkázu dokonaly. Centrum kultury a obchodu se potom přesunulo na Peloponés, konkrétně do nejmocnějších Mykén.

Mykénskou kulturu můžeme celkem přesně časově omezit lety 1 500 – 1 220, kdy se konala Trojská válka. Po pádu Mykén nastává tzv. období temna, kdy byli původní obyvatelé napadeni kmeny Dórů přicházejícími ze severu, nastaly obrovské vlny stěhování a také zničení veškeré kultury a umění.

Okolo roku 720 př. n. l. začaly být zřizovány městské státy, které byly založeny na principu „demokracie“. Hlavními znaky archaického období jsou rozvoj výtvarného umění (ještě ovlivněného egyptskými a východními vzory), počátek filozofie (debaty o vzniku a formě světa), literatury (Homér), v této době vznikly i Olympijské hry a proběhla jak malá kolonizace (na pobřeží dnešního Řecka a Malé Asie), tak i velká (pobřeží Itálie, Afriky, Francie...).

Doba klasická (okolo 500 – 400 př. n. l.) je charakteristická rostoucí mocí jednotlivých městských států, především pak Athén a řecko-perskými válkami. Bitvy s Peršany byly celkem 4 (Marathon, Thermopyly, Salamina, Plataje) a po 3 vyhraných (prohráli jen u Thermopyl) se Řekové definitivně zbavili perského nebezpečí. Tyto události měly za následek vznik dvou mocných vojenských spolků – Athénského a Spartského. Ovšem po konfliktech mezi nimi vypukly tzv. peloponéské války, což v dnešním slova smyslu znamená válku občanskou. Státy se mezi sebou zdecimovaly natolik, že žádný z nich už nebyl schopen převzít vedoucí postavení. V klasickém období vznikla ta nejlepší a nejvýznamnější díla starověkého Řecka ce se týká literatury, sochařství, architektury, dramatu, filozofii atd.

Do této situace přichází z Makedonie Filip II., který si dal za cíl stát se pánem celého Řecka a všechny městské státy, byť násilně, spojit v jeden. To se mu povedlo v bitvě u Chaironeie v roce 338 př. n. l. Poté, co jeho syn Alexandr Veliký opět porazil Peršany a tím i uchránil všechny Řeky, byl osud samostatných řeckých států definitivně zpečetěn. Tomuto období se dnes říká helénské, které se nese v duchu expanze Řeků dál na jih a východ, rozšiřování řecké kultury a jazyka a jejich mísení se s místními zvyklostmi. Řečtina je v té době jazyk světový a řecká kultura mezinárodní.

Od roku 146 př. n. l. datujeme římskou nadvládu nad Řeky. Slavné antické Řecko ztratilo svůj význam, Athény byly uchovávány spíš jen pro milovníky staré řecké kultury a bohatí Římané si z Řecka udělali turistickou destinaci. V době, kdy se začíná objevovat křesťanství, působilo v Řecku mnoho mučedníků a svatých (sv. Pavel, sv. Ondřej, Máří Magdaléna, Jan Evangelista...).

Poté, co bylo hlavní sídlo Římské říše přeneseno na východ do Byzance, stalo se i Řecko součástí Východořímské neboli Byzantské říše a bylo jí po více než 1 000 let. Historie Byzance je velmi obsáhlá a zajímavá. Ve spojitosti s ní nás asi napadne velký důraz na křesťanství (uzákoněno bylo v roce 313 Konstantinem Velikým, který se právě přestěhoval do Byzance), netrvalo dlouho a byly zakázány všechny pohanské kulty. Nastalo období ikonoklasmu, kdy byly ničeny všechny obrazy, na kterých byli znázorněni svatí, protože císaři věřili, že jim to přinese štěstí ve válkách proti Peršanům, potažmo Arabům. Vybaví se nám bohaté umění a architektura a možná také křížové výpravy, kdy během té 4. v pořadí v roce 1204 padla Konstantinopol do rukou křižáků. Byzanc definitivně neodolala náporu Osmanských Turků v roce 1453 a tím byla ukončena další éra řeckých dějin.

Přichází nová a asi ze všech nejhorší éra, doba turecké nadvlády. Pod ní byli Řekové drženi skoro 400 let a tato doba se vyznačuje absolutním kulturním úpadkem, kdy se nepodporovalo vzdělání, umění, výstavba infrastruktury, zakazovalo se křesťanství, ortodoxní kostely byly přestavovány na mešity a řecké obyvatelstvo bylo násilně islamizováno.

V roce 1821 se po mnoha předešlých pokusech konečně podařilo vzepřít se Turkům a zorganizovat národněosvobozenecký boj. Po 7 letech se Řekové dočkali svého samostatného státu, který neměl ani 50 % dnešního území. Po neshodách, které mezi sebou Řekové měli, se do sporu vložily západní mocnosti a Řekům byl za hlavu státu určen král Otta pocházející z Bavorska. Ten se usídlil v Athénách a mohl konečně začít budovat Řecko jako nám dnes známý stát. Musel začít úplně od nuly, tzn. od právních základů státu, infrastruktury, celkové výstavby, zavedení úřadů, školství atd.

Po balkánských válkách a po 1. světové válce, kdy se Řecko téměř na konci války postavilo na stranu proti Rakousko-Uhersku (král pocházel z Německa, proto byl na straně R-U, ale předseda vlády byl nakloněn straně Dohody, nakonec vyhrál Venizelos a Řecko bojovalo na straně vítězné), dostalo velké území na úkor poraženého Turecka, Bulharska a Albánie. A jelikož s jídlem roste chuť, rozhodli se Řekové, že by mohli obnovit Řecko na původním územním plánu, jaký měla Byzantská říše. V roce 1922 vtrhli do Turecka, kde byli samozřejmě poraženi, a následkem celé této akce byla tzv. Maloasijská katastrofa (kterou jsem už několikrát výše zmínila), kdy z Malé Asie muselo odejít 1 500 000 křesťanů a z Řecka asi 500 000 muslimů. Ekonomické problémy státu s tím spojené si asi všichni dokážeme představit.

Během 2. světové války byl řeckým prezidentem Metaxas, pravicový „vůdce“ stejně jako Hitler a Mussolini. Po jejich vzoru také vyhlásil diktaturu. Když se ale Mussolini chystal Řecko napadnout, projevil se Metaxasův patriotismus a jeho ultimátum odmítl. Tím se stalo Řecko dalším cílem Hitlerova plánu o dobytí Evropy. Odpor proti okupantům byl ale v Řecku nečekaně silný. Když došlo po válce k procentuálnímu rozdělení světa, získala rozhodující vliv v Řecku Anglie, potom USA.

V Řecku ale měla silné zastoupení i komunistická strana, jejíž vojsko se proti Angličanům a Američanům postavilo v 1. kole občanské války. Ve druhém kole už mezi sebou bojovali pouze pravicoví a levicoví Řekové. Vyhrála pravice a zastánci komunistické strany se buď museli příslušnosti k této straně vzdát, nebo odejít do zahraničí, nejčastěji do komunistických zemí, mezi nimi i do Československa.

60. a 70. léta jsou v Řecku ve znamení vlády pravicových diktátorů. Do škol byl zpátky zaveden uměle vytvořený jazyk katharevusa (stejně jako za pravicového Metaxase), nastala přísná cenzura tisku atd. 7. listopadu 1974 povstali studenti vysokých škol proti diktatuře a stejně jako u nás je v Řecku tento den dnem studentstva. Bohužel se z tohoto dne na rozdíl od ČR stává v Řecku oslava komunismu.

Od roku 1976 je Řecko konečně demokratickou republikou v čele s prezidentem, jako oficiální jazyk státu byla zvolena lidová forma jazyka. V roce 1980 bylo Řecko přijato do NATO, v roce 1981 mezi členy EHS. Od roku 2002 je členem eurozóny a v roce 2004 se zde konaly Olympijské hry.

Literatury je obrovské množství a navíc si můžete vybrat i podle epochy, která vás zajímá. Základním čtením je kniha Dějiny Řecka od Nakladatelství Lidových novin, nebo jen malá brožurka z řady Stručná historie států: Řecko od nakladatelství Libri. O antických dějinách dobře pojednává publikace Řecký zázrak od Vojtěcha Zamarovského nebo Dějiny starověkého světa od Petra Olivy. O byzantském období se dozvíte nejvíc z Byzantské vzdělanosti od Růženy Dostálové. Novodobým dějinám v česky psané literatuře moc velká pozornost zatím bohužel věnována není.

Autorkou textu je Michaela Smékalová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Jeďte do Řecka v dobré partě