Největší řecká města a zajímavosti na řecké pevnině

Athény - Soluň - Patra - Řecká pevnina

Už jsem zmínila, že asi tak 50 % Řeků žije ve městech – to je údaj z roku 2001, kdy proběhlo poslední oficiální sčítání lidu, takže současný stav bude určitě ještě o něco vyšší. Zaměříme se tady na tři největší řecká města, protože jsou zároveň i turisticky nejnavštěvovanější a do jisté míry i nejzajímavější. Jsou také hlavním dopravním uzlem, takže pokud budete po Řecku cestovat individuálně, pravděpodobně je navštívíte.

Leťte do Řecka v dobré partě

Athény

Hlavní město Řecka leží na nejjižnějším výběžku pevninské části Řecka, který je omýván Sáronským zálivem. Počet obyvatel se dnes odhaduje už na 4 miliony (z celkového počtu necelých 11 milionů Řeků je to úctyhodné číslo). Čísla jsou neoficiální, protože ve městě je bezpočet cizinců a nelegálních imigrantů především z Blízkého východu a Afriky. Díky tomu bohužel roste i kriminalita a v některých částech města se v noci dokonce už vůbec nedoporučuje vycházet.

Ti, kdo se aspoň trochu zajímají o řeckou mytologii, určitě slyšeli o soutěži mezi Poseidonem a Athénou, kdo z nich přinese městu vzácnější dar. Athéna mu darovala olivovou ratolest a tím patronát nad městem vyhrála. Odtud také pochází název města. Athény jako starověký městský stát hrály vedoucí roli během řecko-perských válek a v klasickém období měly na tehdejší politické scéně hlavní slovo. Od doby, kdy se k moci dostal Alexandr Veliký, následně pak Římská, Byzantská a Osmanská říše, ztrácely Athény svůj lesk a sloužily spíš jen jako „skanzen“ pro antiku milující císaře a učence. Hlavním městem novodobého řeckého státu se Athény staly v roce 1834, v té době měly jen asi 7 000 obyvatel! S obrovským přílivem lidí se muselo město vypořádat po roce 1922, kdy přijalo asi 1 milion uprchlíků z Maloasijského pobřeží. Tehdy začala překotná výstavba nových chudinských čtvrtí. Další vlna přišla po druhé světové válce, kdy se sem začalo stahovat obyvatelstvo ze zdevastovaného venkova. Athény proto v žádném případě nejsou výstavním městem v západním slova smyslu. Kromě úplného centra a nového olympijského stadionu nestojí za to po Athénách nějak cestovat.

MHD v Athénách

V Athénách je docela hustá a tím i velmi málo přehledná síť stanic MHD. Existuje zde hned několik centrálních autobusových stanic a není výjimkou, že mezi nimi musíte přecházet a velmi často přestupovat, než se dostanete na místo určení.

Z letiště do centra máte možnost využít cestu buď autobusem, kterých jezdí hned několik a jejich stanoviště je u hlavní budovy letiště, Exit 4-5, cena jízdenky je 3,20 €. Nebo metrem po modré trase, cena je 6 €. Cena obyčejné jízdenky na 90 min je 1 € a platí pro všechny druhy dopravy. Na 24 hodin zaplatíte 3 € a na týden 10 €.

Metro

V současnosti existují tři linky metra. Až do roku 2004, kdy se konaly Olympijské hry, byla k dispozici pouze jedna trasa z centra do Pirea. Centrem vede trasa zelená, na letiště modrá. Od roku 2004 se otevírají nové a nové stanice. Pozor, než sestoupíte do metra, musíte si zjistit správnou stranu nástupu, vlaky totiž projíždí uprostřed mezi nástupišti. Jízdenku zakoupíte v automatu před vchodem do zpoplatněné zóny. Metro jezdí zhruba od 5 rána do půlnoci, o víkendech do 2 v noci. Vlaky bývají dosti nahuštěné.

Tramvaje

Tramvají se dostanete spíš do okrajových částí města, především na pláže.

Autobusy

Velmi hustá síť je vykoupená nepřehledností. Budete potřebovat mapu nebo se neustále ptát.

Taxi

Taxíky jsou v Athénách vždycky žluté a je jich tady prý více než 400 000. I přesto si ovšem taxikář vybere vás a ne vy jej. Když mu řeknete, kam chcete jet, on si rozmyslí, jestli vás tam vezme či nikoliv. Také se běžně stává, že po cestě zastavíte i dalším pasažérům a o náklady se pak podělíte.

Památky

Památek je v Athénách opravdu celá řada, převažují samozřejmě ty ze slavných antických dob, ale najdete zde i pozůstatky z římského období i z doby osmanské nadvlády. Naštěstí jsou všechny hezky pohromadě, takže je zvládnete pěšky. Pokud se budete muset někam dopravovat, tak snad jen do Národního archeologického muzea (zastávka metra Omonia nebo Viktoria) anebo k novému olympijskému stadionu (zastávka metra Irini).

Nejznámější památkou je bezesporu Parthenon, který je viditelný snad odevšad a doporučuju jím začít hned brzy z rána, protože se tak aspoň trochu vyhnete obrovskému návalu turistů. Hned u zaplacení vstupenek bývají letáčky se stručným popisem a mapkou objektu. Na jižním svahu Akropole najdete zatím nejstarší objevené divadlo – Dionýsovo a vedle divadlo Herodota Attika z římského období, které stále slouží k letním divadelním festivalům. Celá Akropolis je zapsána na seznam UNESCO.

Pod Akropolí je také nově otevřené Muzeum Akropole. Otevíralo se na konci června 2009 a je nejmodernějším řeckým muzeem, určitě jej navštivte.

Z Akropole uvidíte tzv. Pnyx – pahorek Múz s Filopapovým pomníkem. Pokud máte čas a chuť, vyšlápněte si až k pomníku, protože výhled je odtud jedinečný a na Parthenon úplně jiný než z města. Naproti Akropoli uvidíte slavný pahorek Aeropagos, kde zasedala rada starších a odkud je nádherný výhled jak na Parthenon, tak i na město a řeckou agoru hned pod ním.

Řecká agora byla centrem veškerého obchodního i kulturního dění ve městě. Byla protnuta „svatou cestou“, kterou vedly slavnostní průvody, kromě základů různých chrámů a správních budov zde stojí jeden z nejlépe dochovaných chrámů na řecké pevnině Hefaisteion (chrám boha Hefaista) a nově je obnovena Attalova stoa, kde se nachází Muzeum agory.

Z agory vyjdete ven do čtvrti Monastiraki a kousek za stanicí metra Thisio se nachází pohřební okrsek Kerameikos. Tady už stávaly hradby označující konec města. Projdete se okrskem, kde je pohřben i Perikles a v místním muzeu uvidíte krásné a slavné pohřební vázy.

Římská agora byla vybudována pro obchodní účely a starší řecká pak byla využívána jen pro účely kulturní. Nejznámější stavbou je zde tzv. Věž větrů, původně vodní hodiny. K římské agoře patřila také Hadriánova knihovna, která teď stojí samostatně hned naproti vchodu do stanice metra Monastiraki. Knihovna byla otevřena i pro veřejnost.

Hned vedle Hadriánovy knihovny je nejstarší dochovaná mešita v Athénách, dnes slouží jako Muzeum keramiky.

Od Monastiraki je nejvýhodnější vydat se směrem na náměstí Syntagma přes ulici Ermou – hlavní nákupní třídu. Tady narazíte na malý byzantský kostelíček Kapnikareas z 11. století. Na náměstí Syntagma stojí parlament a před ním se každou hodinu střídají stráže – evzones. Toto „představení“ určitě nezmeškejte, stojí za to! Hotel Bretagne na náměstí byl místem, kde byl v roce 1944 spáchán pokus o atentát na Winstona Churchilla zástupci komunistické strany.

Vedle parlamentu jsou královské zahrady, které tady nechala vybudovat královna Amálie. Je to oáza klidu uprostřed rušných Athén. Ideální k vydechnutí.

Když projdeme zahradami, objeví se naproti nám Kalimarmaro – původní olympijský stadion z doby prvních novodobých OH z roku 1896. Tady si na pomníku všimněte jména Jiří Guth Jarkovský. Až do současnosti stadion slouží – přibíhá sem atlet s olympijským ohněm z Olympie, jež předává zástupcům aktuální pořadatelské země OH.

No a směrem k Akropoli už okruh městem končí, poslední zastávkou bývá Olympeion, ve své době největší chrám na světě, který byl budován 700 let a z původních 104 sloupů jich dnes stojí pouze 14. Odtud je také nádherný výhled na Akropolis. Jistou kuriozitou je, že na jednom ze sloupů žil jeden ze stylitů (mnich žijící na sloupu).

To, co už se pěšky bude zvládat hůř je Národní archeologické muzeum. Použijte buď metro na stanici Viktoria nebo Omonia nebo autobus, který zastavuje přímo před muzeem (viz mapa). Muzeum je rozděleno do oddělení podle dějinného vývoje, z nejvzácnějších exemplářů jsou to např. tzv. Agamemnonova maska z Mykén, bronzová socha Dia nebo Poseidona vylovená na začátku 20. stol. u mysu u ostrova Evia, bronzová socha chlapce na koni a kopie sochy bohyně Athény Parthenos, která stávala v Parthenonu. Návštěva muzea bude určitě silným zážitkem.

Lykavittos je dalším vyhlídkovým bodem Athén. Můžete vyjet nahoru buď lanovkou, nebo vyjít pěšky. Nelitujte námahy, naskytnou se vám krásné pohledy na město. Na kopci je kostelík sv. Jiří a příšerně drahé restaurace.

Vstupné – v Athénách je u těch nejvýznamnějších památek zaveden systém hromadné vstupenky. Tzn., když si zakoupíte vstupenku za 12 €, vstup vám platí na: Akropolis, agoru římskou i řeckou, Kerameikos, Olympeion, Dionýsovo divadlo, Hadriánovu knihovnu. Vstupenku lze zakoupit v kterémkoliv uvedeném objektu.

POZOR!!! Pokud máte ISIC kartu, nezapomeňte si ji vzít s sebou, budete mít všechny vstupy na všechny památky spravované řeckým státem zdarma!!!

Pireus je athénským přístavem už od antických dob. Pamatujete si na soutěž, kterou prohrál Poseidon s Athénou? Tak aby si ho athénští nerozhněvali, zasvětili mu akropolis v Pireu. V antických dobách byl přístav s městem spojen vysokými hradbami, dnes už je jeho součástí a dostanete se sem pohodlně zelenou linkou metra. Můžete zde navštívit i archeologické muzeum, i když pro většinu bude asi největší atrakcí obrovský přístav. Ten je dnes na jiném místě než původní antický, ale i tam se můžete podívat, je nedaleko.

Oficiální webové stránky města

Soluň

Druhé největší řecké město leží na březích Soluňského zálivu a počet obyvatel se dnes pohybuje okolo 1 milionu. Mezi Athéňany a Soluňany, jak už to tak bývá, nepanují příliš přátelské vztahy, které se vždy vyostřují s každým fotbalovým zápasem mezi mužstvy těchto měst. Skladba obyvatel je zde velmi různá, ještě na začátku 20. století zaujímali nejpočetnější skupinu Židé, potom Turci a až třetí v pořadí byli Řekové. Slavným tureckým rodákem ze Soluně je dokonce i Mustafa Kemal – Atatürk, zakladatel novodobého tureckého státu. Po balkánských válkách odešla velká část Turků a byla vystřídána přívalem uprchlíků z Malé Asie, během 2. světové války zase byli téměř vyhlazeni všichni místní Židé.

Název města pochází ze starověku, kdy jej jeho zakladatel pojmenoval po své manželce Thessaloniké, sestře Alexandra Velikého. V překladu znamená Vítězství v Thessálii, Thessaloniké se totiž narodila v den, kdy její otec Filip v Thessálii zvítězil. V období římské nadvlády se stala Soluň významným obchodním centrem také díky tomu, že ležela na známé obchodní cestě Via Egnatia z Říma do Byzance a dále na východ. Jedna obchodní třída v centru je po téhle významné stezce pojmenována.

Pro nás Čechy je velmi významný rok 896, kdy byzantský císař Michael III. vyslal na Velkou Moravu věrozvěsty Cyrila a Metoděje právě ze Soluně. Během byzantského období neztrácela Soluň na významu, byla centrem nejen obchodním, ale i správním pro celou oblast Makedonie. Za nadvlády Osmanských Turků se situace nezměnila a v době, kdy Athény byly jen obyčejným městem, byla Soluň na vrcholu slávy. Na konci 15. století se zde usadili Židé vyhnaní z Iberského poloostrova a jejich komunita zde byla největší v celé Evropě téměř až do 2. světové války. Dnešní ráz města je spíše obchodní a ekonomický než turistický. Je významným dopravním uzlem, existuje zde mezinárodní letiště, přístav, železnice atd. Ale i turista si zde přijde na své, vyhledávané jsou především ortodoxní kostely, archeologické muzeum, široký nákupní bulvár i procházka po nábřeží v centru města.

MHD v Soluni

Je daleko přehlednější než v Athénách, alespoň dle mého názoru. Webovky dopravního podniku OASTH jsou také o něco srozumitelnější. Najdete na nich jak mapy, tak i vyhledávání spojů, a dokonce vám i poradí, jakou nejkratší cestu zvolit. Na zastávkách jsou zavedeny i informační cedule o intervalech příjezdů autobusů.

Systém lístků je zde trošku jiný než v Athénách. Základní lístek stojí 0,60 € a platí na 4 přestupy. Každý přestup ovšem musíte označit zvlášť (máte k dispozici přesně 4 strany lístku :-)) a to všechno musíte zvládnout za 70 min od prvního označení. Uvedená cena platí, pokud si koupíte jízdenku v prodejních místech. Pokud budete kupovat v autobuse, musíte použít automat a vhodit přesnou částku, protože automaty nevracejí. A bude po vás chtít 0,70 €. Jízdenka na 90 min stojí 1 € a platí opět na 4 přestupy, v autobusu 1,10 €. Jízdenka na 24 hodin stojí 3 € a na týden 10 €. Ty se prodávají jen v označených prodejních stáncích s nápisem Ο.Α.Σ.Θ.

V Soluni neexistuje metro ani tramvaje, takže poslední možností dopravy jsou taxíky. Tady mají barvu tmavě modrou a bílou střechu. Platí zde stejná pravidla jako v Athénách, tj. řidič vás může odmítnout vzít, když se mu nebude hodit váš směr a můžete po cestě přibrat i jiné zákazníky.

Památky

Památek je v Soluni dostatek a mají úplně jiný charakter než v Athénách. Antických zde moc nenajdete, protože město bylo založeno až za vlády Makedonců, tzn. v helénistickém období. Naopak je zde spousta pozůstatků z dob raného křesťanství v podobě kostelů a kostelíků, které jsou zapsány na seznam UNESCO, a památky na osmanskou nadvládu jako jsou mešity a veřejné lázně. Bohužel spousta pamětihodností vzala za své během obrovského požáru v roce 1917, kdy shořela např. celá židovská čtvrť a jejích 24 synagog. Město bylo ve 20. letech znovu vystaveno s pravidelnými ulicemi a secesními domy.

Prohlídku města se vyplatí začít v přístavu, dojít až k Bílé věži, navštívit Archeologické muzeum a vracet se zase zpět horní částí města.

Soluňský přístav není tak malebný jako přístav v Pireu, protože je z velké části spíš nákladní než dopravní a je tady větší chaos. Pokud ovšem budete ze Soluně vyplouvat, naskytne se vám krásný výhled na město od moře, který je neopakovatelný. Hned vedle hlavního vchodu do přístavu stojí obrovské bývalé sklady a provozní budovy. Dnes jsou přestavěny na jakési kulturní středisko, kterému nechybí výstavní místnost, muzeum fotografie, ale i bary a hospody.

V blízkosti přístavu je Židovské muzeum. Najdete zde expozici o historii Židů a některé předměty, které přežily všechny ty hrozné události minulého století. Vstup je volný.

Procházkou po pobřeží narazíte na Aristotelovo náměstí, které je celé pěší zónou a zde právě uvidíte honosné budovy ze začátku 20. století. Je tady spousta kaváren s krásným výhledem na zátoku.

Kostel Agia Sofia je dnes krásně opravený a pochází z 8. století. Byl postaven po vzoru Agia Sofia v Konstantinopoli (Istanbulu), původně na tomto místě stávala bazilika, ze které se dochovala jen posvátná studna Jana Křtitele. Chrámová kupole má průměr 10 m a je v ní nádherná mozaika s motivem Nanebevstoupení Panny Marie.

Bílá věž je viditelná už z přístavu, měří 37 m. Byla postavena po pádu města do osmanských rukou v první polovině 15. století a byla součástí opevnění. Říkalo se jí i krvavá věž, protože sloužila jako vězení. Dnes se uvnitř nachází výstavní místnost křesťanského umění a můžete se dostat i nahoru na vyhlídku. Vstupné do objektu je v rámci vstupného do Muzea byzantské kultury (4 €). Za Bílou věží je Bronzová jezdecká socha Alexandra Velikého.

Hned nad Bílou věží směrem do města se nachází Archeologické muzeum. Je sice chudší na známé exponáty než to athénské, ale určitě byste si ho neměli nechat ujít. Muzeum je známé hlavně kvůli úžasným nálezům z hrobky Filipa Makedonského, i když větší část už byla vrácena na místo původu, do města Vergina. Jenom připomínám, že držitelé karty ISIC mají vstup opět zdarma.

Hned vedle, a proto se také dá kombinovat vstup do těchto dvou muzeí, se nachází Muzeum byzantské kultury. Otevírací doba je stejná jako u Archeologického muzea a samostatné vstupné je zde 4 €, pokud budete chtít kombinaci s Archeologickým, zaplatíte za oboje dohromady 8 €. Exponáty jsou ovšem tak odborného rázu, že pokud vás tato tematika vyloženě nezajímá, asi se moc nenadchnete.

Po ulici Angelaki se dostáváme směrem k hornímu městu, tady hned narazíme na Galeriův oblouk a rotundu. Tyto stavby byly součástí obrovského palácového komplexu s hipodromem. Na vnitřních stranách oblouku si všimněte reliéfů, které byly vytesány na počest Galeriova vítězství nad Peršany. Rotunda měla původně sloužit jako mauzoleum císaře, ale později byla přetvořena na kostel sv. Jiří, potom na mešitu a dnes už je to opět kostel, veřejnosti přístupný, takže se běžte určitě podívat dovnitř.

O kus výš se nachází rodný dům Atatürka, jedná se už o samotný okraj spodního města. V roce 1881 se zde Mustafa Kemal narodil. V domě je zřízeno malé muzeum, které spravuje turecký konzulát, vstup je volný, ale musíte o něj nejdříve požádat a předložit pas.

Kostel Agios Dimitrios pochází z 5. stol. Kostel je zasvěcen ochránci města, sv. Dimitriosovi a stojí na místě, kde byl svatý umučen. Bohužel byla většina původních mozaik poškozena během velkého požáru v roce 1917, ale pár jich přežilo.

Směrem k ulici Egnatia narazíme na římskou agoru, jednu z mála římských antických památek. Pokud jste rozmlsaní z Athén, pravděpodobně vás tato návštěva moc neuspokojí, najdete zde jen zbytky římského divadla, základy oktagonální stavby a lázně. Těsně vedle agory se nachází turecké lázně Bey Hamam, které jsou největší v Řecku.

Ochranné zdi města byly postaveny ve 4. stol. a mnohokrát město ochránily od útoků barbarů, v horním městě se dochovaly až dodnes. Horní město je nejzachovalejší částí původního osmanského obydlí. Pokud si vyšlápnete až nahoru na starou akropolis, naskytne se vám výhled na město i s celou zátokou.

Opět stojí za to zmínit, abyste si nezapomněli přibalit s sebou kartu ISIC, pokud jste jejím držitelem, protože budete mít vstupy do všech objektů spravovaných státem zdarma!

Oficiální webové stránky města

Patra

Je 3. největší řecké město a hned po Pireu i největší řecký přístav a to bude pravděpodobně hlavní důvod, proč sem turisté zavítají. Patra vám bude sloužit jako výchozí nebo cílová stanice při vašem cestování. Za účelem čistě turistickým sem pojede jen málokdo.

Patra leží na březích Patraského zálivu, který na západě dále ústí do Jónského moře a na východě do Korintského zálivu. Díky své výhodné poloze se odtud snadno dostanete jak dál na Peloponés, tak i na pevninu, především do Delf a také do Igoumenitsy.

Počet zdejších obyvatel je podle oficiálních údajů z roku 2001 200 000. Opět nejsou výjimkou přistěhovalci a ilegální imigranti, kteří se sem stahují především díky přístavu. Ten pro ně představuje možnost dostat se do Itálie a odtud dál na západ.

Název města pochází od starověkého obyvatele Patraie, který sjednotil 7 samostatných vesnic, ležících v okolí v jedno velké město. Ve starověku byl význam Patry spíše zemědělský, pěstovalo se zde především obilí. V římském období tady působil a byl umučen sv. Ondřej, bratr sv. Pavla a je zde vybudován i jeho kostel. Dnešní město je zřetelně rozděleno na starou a novou část. Horní část, kde najdete ještě starověké stopy, je od dolní oddělena vysokými schody. Ty byly vybudovány na začátku 19. stol. Zajímavé prvenství drží Patra v tom, že je zde nejstarší vodní elektrárna v Řecku, pochází z roku 1925. V roce 2008 postihlo tuto oblast zemětřesení o síle 6,5 stupně, kdy bylo zničeno mnoho domů v okolí.

Město je známé především díky karnevalu, který se zde koná 2 týdny, konec vychází vždy na neděli před prvním postním pondělím. Karneval je největší v zemi a říká se, že zřejmě i na Balkáně. Každoročně se sem sjíždí nejen spousta Řeků, ale i cizinců. Přehlídkový průvod v kostýmech probíhá v sobotu na večer a v neděli ráno a vede celým městem. Karneval doprovází řada akcí, diskotéky bývají narvané k prasknutí, v kavárnách a barech na hlavní ulici Agios Nikolaos se nedá najít místo... Ale jinak je tato slavnost opravdovým zážitkem :-).

MHD v Patře

Z prostředků MHD zde existuje pouze autobus a linek je zde poměrně málo. Velkou výhodou města je to, že se v rámci centra, ať už se vydáte za památkami či nákupy, všude dostanete pohodlně pěšky. I když si myslím, že autobusy využijete jen velmi málo, tak pro jistotu – lístky lze koupit v jakémkoliv peripteru (kiosku) a budou vás stát 0,80 €. Taxíky jsou v Patře vínově červené.

Památky

Významných památek není v Patře mnoho. Za návštěvu určitě stojí opevněné horní město, kde se nachází hrad, římské divadlo a další menší pozůstatky z římského období. Vstup je volný.

Památkou, kterou si místní velmi považují, je kostel Agios Andreas. Největší kostel na Balkáně pojme až 5 500 lidí. Dnešní kostel stojí na místě raně křesťanského, který byl postaven tam, kde byl Andreas (Ondřej) umučen. Dodnes se z původní stavby dochovala studna, prý s léčivou vodou. Všude okolo i uvnitř kostela uvidíte kříže ve tvaru X, na kterém byl svatý ukřižován.

Mimo centrum se nachází most Rio – Antirio, který spojuje Peloponés s pevninou. Tady se určují i hranice mezi Patraským a Korintským zálivem. Most je velmi unikátní inženýrskou stavbou dokončenou v roce 2004 (OH), měří necelé 3 km, stojí na 4 sloupech, které jsou zapuštěny 67 m pod moře. Má antiseizmické základy a odolá zemětřesení o síle až 7,4 stupňů. Stavba je unikátní především řešením zapuštění sloupu na mořské dno, které je písčité... Stavba se mnohonásobně prodražila, než se počítalo na začátku, na mostě je zavedeno mýtné, které činí 12,20 € pro osobní auto.

Pod mostem ve vesničce Rio se nachází benátský hrad, který byl součástí důmyslného obranného systému proti útočníkům z moře. Přímo na protějším břehu je stejný hrad a třetí je postaven v nedalekém městě Nafpaktos.

Přístav je v Patře malý, přehledný a oproti soluňskému a athénskému i malebný. Během 2. světové války byl používán jako vojenský přístav a v roce 1960 odtud byla zavedena první lodní linka do Itálie.

Oficiální webové stránky města

Řecká pevnina

Makedonie a Thrákie

Dva severovýchodní regiony, jejichž největším městem a hlavním dopravním uzlem je Soluň. Zde se nachází letiště a přístav. Sezónní letiště je také v Kavale a další větší přístavy najdeme v Kavale a Alexandrupoli. Makedonie se stala součástí Řecka až v roce 1913 (po balkánských válkách) a Thrákie dokonce až v roce 1923 (po tzv. Maloasijské katastrofě). Tyto regiony, především pak Thrákie, jsou turisticky méně známé díky svému vnitrozemskému klimatu, nedostatku dobrých pláží, relativně špatné letecké dostupnosti a nízké úrovni ubytování. Na druhou stranu zde na vás ale dýchne autentické balkánské prostředí nezkažené masovou turistikou a potkáte zde lidi, kteří se nemusí přizpůsobovat potřebám turistů. Turisticky vyhledávané jsou snad jen oblasti poloostrova Chalkidiki a Olympská riviéra.

Kromě Soluně a Olympu, které jsme popisovali zvlášť v kapitolách o největších městech a pohořích Řecka, je zde ještě spousta jiných míst, které si zaslouží pozornost.

Dion – dostanete se sem odbočkou z dálnice Soluň-Athény asi 13 km za městem Katerini. Město leží na úpatí hory Olymp a bývalo posvátným městem Makedonců. Před svými bitvami sem chodili obětovat olympským bohům Filip II. i jeho syn Alexandr Veliký. Nálezy na tomto místě jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších z makedonského období. Za vlády Alexandra se zde konaly sportovní a kulturní hry, které se měly vyrovnat hrám v Olympii a v Delfách. Ve vesnici můžete navštívit muzeum s archeologickými nálezy. Vstupné na archeologické naleziště je 4 €, do muzea pak 2 €.

Oficiální webové stránky místa

Vergina – najdete na spojinici Soluň – Veroia – Kozani. Vergina leží 16 km od města Veroia. Jedinečným a nejvzácnějším objevem makedonské éry jsou místní hrobky, které byly nalezeny v roce 1977 a jsou přisouzeny Filipovi II., otci Alexandra Velikého, sjednotiteli řeckých městských států a zakladateli makedonské dynastie. Byly zde nalezeny 4 hrobky, z nichž ta hlavní zůstala zachována v původním stavu. Všechny předměty, které zde byly nalezeny, uvidíte vystaveny v perfektně nasvícených vitrínách. Vstupné je 8 €. Památka je zapsána na seznam UNESCO.

Oficiální webové stránky místa

Pella – je vzdálená asi 30 km od Soluně směrem na Edessu. V době makedonské nadvlády v Řecku byla Pella hlavním městem. Působilo zde mnoho umělců a učenců, mezi hlavní patřili Euripidés (dramatik) a Aristotelés (filozof, vychovatel Alexandra Velikého). V době založení města tudy tekla řeka, po které mohly plout lodě z Thermajského zálivu, proto bylo místo tak strategické. Po příchodu Římanů a po zemětřesení ve 3. stol. upadlo město v zapomnění. Pella byla nalezena náhodně a dnes je místem, kde uvidíte nejlépe a v největším rozsahu dochované mozaiky na řeckém území. Muzeum je nově od začátku září 2010 otevřeno v blízké vesnici. Vstupné je 6 €.

Oficiální webové stránky místa

Edessa – leží asi 75 km od Soluně. Je to město horské, malebné, dobře dostupné (spoje ze Soluně jak vlakové, tak i autobusové), klidné a nabízí i hodně možností ubytování. Kouzlem Edessy jsou potůčky a bystřiny, které protékají městem a na východním konci tvoří i vysoký vodopád. Ve městě můžete navštívit i neobvyklé sladkovodní akvárium.

Prespanská jezera – se rozprostírají těsně u hranic s Makedonií a Albánií. Tato oblast je jednou z nejvýznamnějších přírodních rezervací Balkánu. Je také nechvalně známá jako místo střetů během každé války, naposledy se stala svědkem bratrovražedných bojů při občanské válce v letech 1947 – 49. Dnes je tato oblast obydlena pouze v malých vesničkách a obyvatelé se živí hlavně zemědělstvím. Bohužel blízkost hranice s Albánií je hojně využívána k nelegálnímu příchodu Albánců do země. Centrem národního parku je jezero Mikri Prespa. Je zde chráněno mnoho ryb, ale hlavně ptáků (kormoráni, volavky, pelikáni...) a suchozemských živočichů. Bez vlastní dopravy se zde ale neobejdete.

Athos – tato mnišská republika s 20 kláštery a dalšími církevními stavbami je od roku 1926 autonomní provincií v rámci Řecka a její obyvatelstvo je výhradně mužského pohlaví, i co se týče domácích zvířat. Zákaz vstupu tvorů ženského pohlaví platí od roku 1060. Většina klášterů byla založena v 9.–11. století a řada z nich je už dnes výrazně zchátralá. Celé toto území je zapsáno na seznam UNESCO. Pokud budete chtít toto území navštívit, musíte být muži starší 18 let a musíte mít speciální povolení, které si vyřídíte v Soluni. Kancelář k tomu určená sídlí na Egnatiou 109, od pondělka do pátku 9–14, všechno lze vyřídit i telefonicky na čísle 23 102 52 578.

Epirus

Epirus je od ostatních částí Řecka značně izolovaný a právě díky tomu si i ve složitých dějinách země dokázal zachovat určitou autonomii, především pak během turecké nadvlády. Díky tomu zde najdeme velmi málo památek z období starověku a turisté sem jezdí spíš za přírodou než za poznáním. V tomto drsném kraji nejvíce proslul Ali Paša Janinský, krutý turecký místodržící, a pobýval zde i lord Byron, mimo jiné zapálený filhelén, který se vydal Řekům pomáhat při jejich národněosvobozeneckém boji. Součástí Řecka se Epirus stal až v roce 1913 a po roce 1923 sem přišel příliv uprchlíků z Malé Asie. V roce 1940 se Epirus stal centrem odporu proti fašistickým Italům (kdo viděl Mandolínu kapitána Corelliho, Pelagiin Mandras odešel bojovat právě sem) a během občanské války se zde usadila komunistická strana odporu. V současnosti je Epirus nově propojen se Soluní dálnicí se stylovým názvem Via Egnatia.

Pobřeží je v Epiru s porovnání s ostatním Řeckem zaostalé. Turistickým centrem je zde Parga, lodě do Itálie vyplouvají z Igumenitsy a mezinárodní letiště je v Ioannině a sezónní v Preveze.

Ioannina – leží asi 70 km od Igoumenitsy směrem do vnitrozemí. Historická část města je jednou z nejkouzelnějších v celém Řecku. Centrum, neboli Kastro, je obehnáno vysokými ochrannými hradbami a zůstalo prakticky nedotčeno už od dob Aliho Paši. Zajímavá je zde stará čtvrť bazarů, která se rozkládá hned vedle hlavního vstupu do hradu. Ioannina leží u velkého jezera, ve kterém se už teď bohužel koupat nedá, ale ještě stále se na něm provozují vodní sporty. Uprostřed jezera leží ostrůvek Nisi s malou vesničkou, kde jsou zakázána auta. Jezdí sem „vodní autobusy“ v létě každou půlhodinu, v zimě každou hodinu za 1,30 €. V klášteře Panteleimonos na ostrůvku byl Ali Paša zavražděn.

Turistické webové stránky města

Perama – se nachází 5 km od Ioanniny a jedná se údajně o největší jeskynní systém v Řecku. Vstupné je 6 €.

Dodona – 20 km po cestě z Ioanniny do Igoumenitsy. Jedná se o pozůstatky nejstarší Diovy věštírny s velkým divadlem. Věštilo se zde ze šumu dubových listů (dub byl jeden ze stromů zasvěcených bohu Diovi) a ze zvuku měděných nádob zavěšených na větvích. Místní divadlo patřilo k největším na řecké pevnině, to však bylo později přebudováno ke krvavým hrám Římanů.

Oficiální webové stránky místa

Zagoria – jedná se o řídce obydlený region s nenarušenou přírodou ležící mezi městy Ioannina, Metsovo a Konitsa. Příroda je zde přímo úchvatná, všude samé zelené lesy, krasové útvary a potůčky. Půda je zde však chudá a kromě lesních porostů se zde nedá téměř nic pěstovat, a tak je kraj závislý hlavně na těžbě dřeva nebo chovu dobytka. V této oblasti najdete asi 46 vesnic, které se souhrnně nazývají Zagorochoria a ty vás zaujmou svou prostou kamennou architekturou. Ta je ještě tradiční z dob osmanské nadvlády, kdy se spodní patro používalo jako hospodářský prostor a první patro bylo obytné. Pro Zagorii jsou typické i tzv. soumarské mosty, které jsou dlážděné, s jedním až třemi oblouky a pro vesnice bývaly spojnicí s okolním světem. Dodnes se jich zachovalo asi 60.

Parga – je nejznámější turistické letovisko Epiru. Staré centrum, které se dochovalo pod hradem, si zachovalo svůj původní ráz a kouzlo. Ve městě Parga se nachází i letní paláce Ali Pašiho, hamam a další pozůstatky z období turecké nadvlády.

Thesálie

Region tvoří především nížiny využívané k zemědělským účelům, města jsou roztroušena v relativně velkých vzdálenostech a jsou čistě účelová, bez jakýchkoliv architektonických či jiných zajímavostí. Hlavním centrem oblasti je město Larisa a hlavním přístavem je Volos, za kterým už vybíhá pohoří Pilio a odkud se dají podnikat výlety na Sporady.

Delfy – tato archeologická lokalita patří k těm nejatraktivnějším a nejnavštěvovanějším v Řecku. Není divu, když se dochovala v téměř perfektním stavu a atmosféra, která na vás na tomto místě dýchne je naprosto neopakovatelná. Ne nadarmo zde starověcí Řekové zřídili jeden z nejposvátnějších okrsků a tato lokalita byla považována za „pupek světa“ – místo, kde se potkali 2 orlové, které z každého konce světa vypustil Zeus. Nejen přírodní krásy, ze kterých budete zaručeně uneseni, ale i „kouzelné“ páry vycházející ze skály učinily toto místo nejváženější věštírnou starověkého světa.

Dnes můžete v Delfách navštívit posvátný okrsek, který se tak dobře dochoval proto, že na jeho místě stála vesnice až do konce 19. stol., kdy se začalo s vykopávkami. Tady je významná svatá cesta, kterou lemují pokladnice různých městských států (jedinou obnovenou do původního stavu je Athénská), chrám boha Apollóna, divadlo a stadion.

Muzeum je nově otevřeno od roku 2004 a jsou zde vystaveny všechny důležité exponáty. Zajímavé jsou předměty ze zlata, které se našly při odkrývání části svaté cesty. Najdete zde i výzdobu tholosu, různé sochy v čele s tou nejznámější – bronzovým Delfským vozatajem.

Katallský pramen je v zatáčce po cestě mezi archeologickou lokalitou a okrskem Athény Pronaos. U tohoto pramenu se věštkyně Pýthie musela omýt a se zavřenýma očima dojít až do chrámu. Stejně tak všichni návštěvníci věštírny se zde povinně umyli. Dnes je pramen oplocen.

Okrsek bohyně Athény Pronaos uvidíte už z archeologické lokality a nachází se odtud asi 2 minuty pěšky. Tady je symbol Delf – kruhová stavba Tholos. Záhadou zůstává, k čemu byla tato stavba používána. Dále na okrsku najdeme chrám bohyně Athény, gymnasion a lázně.

Vstupné do areálu i do muzea dohromady činí 9 €. Památka je zapsána na seznamu UNESCO.

Oficiální webové stránky místa

Théby – leží asi 50 km severně od Athén. I když současné město není obzvlášť turisticky vyhledávané, zmiňuji ho proto, že hrálo ve starověku významnou roli a všichni určitě slyšeli o Oidipovi nebo o Pindarovi. Pindaros se zde narodil a Oidipus vlastně také :-). Známější je ale to, že sem přišel a zachránil město před Sfingou, zde se také oženil se svou matkou a poté, co tuto skutečnost zjistil, oslepil se a odešel do Athén. Ze slavných starověkých dob se však nic zvláštního nedochovalo, veškeré nálezy můžete vidět v místním archeologickém muzeu. Vstupné je 2 €.

Oficiální webové stránky místa

Osios Lukas – 30 km směrem z Delf do Athén se nachází tato významná křesťanská památka zapsaná na seznam UNESCO. Klášterní komplex je tvořen 3 velkými budovami uzavřenými v mohutných obranných zdech – chrám Bohorodičky, katholikon a refektář. Budovy pochází z 10.–11. stol. a jsou jednou z nejvýznamnějších ukázek umění tohoto období především díky mimořádně realistickým mozaikám. Klášter je dodnes obýván mnichy. Vstupné do objektu činí 3 €.

Stránky o místě na Wikipedii

Nafpaktos – leží asi 2 hodiny jízdy od Delf směrem na východ na město Mesolongi. Město si alespoň v centru zachovalo typický středověký ráz s ochranným hradem (součást benátského obranného systému společně s hrady v Riu a Antiriu). Město se asi nejvíc proslavilo významnou bitvou u Lepanta v 17. stol. (středověký název Naftpaktosu), ve které bojoval i Miguel de Cervantes. Mimochodem má v centru svou sochu.

Meteora – název v přesném překladu znamená „vznášející se mezi nebem a zemí“, tzn. že kláštery postavené na špičkách pískovcových skal jsou natolik krásné, že se nechce věřit, že jsou pozemské, ale stále jsou to výtvory lidských rukou, tudíž ani nebeské. Nejstarší kláštery byly postaveny už ve 14. stol. a postupem času zde nechávali postavit své zástupce i členové bohatých rodin, mezi nimi i srbský mnich Joasaf, který se zřekl srbského trůnu a odešel do kláštera v Meteorách. Podstatný význam začaly kláštery ztrácet na začátku 19. stol. a postupně jim byl zabavován majetek státem a byl věnován novým přistěhovalcům z Malé Asie. Dnes slouží jako obydlí pro mnichy a jeptišky pouze 2 z klášterů (Agia Triada a Agios Stefanos), ostatní 4 (Agios Nikolaos, Agia Roussanou, Varlaam, Metamorfosi) jsou spíš turistickou atrakcí. Svrchovanost nad ostatními zaujímá klášter Metamorfosi. Kláštery jsou zapsány na seznam UNESCO.

Pozor! V klášterech se nesmí fotit a filmovat, je nutné být přiměřeně oblečen (u vstupu si můžete při nejhorším půjčit něco erárního) a vstup je do každého objektu zvlášť 2 € bez nároku na slevu.

Oficiální webové stránky místa

Attika

Území obklopující hlavní město Athény. Ve starověku bylo celé toto území součástí Athénského městského státu, proto byly Athény prosperující město s přístupem k Egejskému moři i k Saronskému zálivu. Toto území se dalo i velmi dobře zemědělsky využít, proto nebyly Athény téměř vůbec závislé na dovozu potravin ze „zahraničí“. Pro turisty není tato oblast vůbec lákavá, snad jen kromě zříceniny Poseidonova chrámu v Suniu. Na kvalitní pláže je tato oblast také velmi chudá, pouze okolí Athén je využíváno samotnými Athéňany na víkendy, ale účelově sem turisté opravdu nejezdí.

Sounio – leží na jižním cípu Attiky asi 70 km od Athén. Velkou výhodou je výborná dostupnost autobusy z centrálního autobusového nádraží v Athénách, cesta trvá asi 2 hodiny a autobus vás vyloží těsně před archeologickou lokalitou (jednosměrná jízdenka vyjde asi na 3 €). Vyplatí se sem zajet kvůli západu slunce, výhledy jsou odtud velmi romantické. Chrám byl postaven v 5. stol. př. n. l. a je odtud úžasný výhled na ostrov Aigina a jiné malé ostrůvky v Saronském zálivu a Egejském moři. Vstupné je 4 €.

Dafni – klášter, který je spolu s klášterem Osios Lukas zapsán na seznamu UNESCO, stojí u silnice z Athén do Delf jen kousek za městem. Architektonický systém je mírně vylepšen od toho, který byl použit v Osios Lukas a stejně jako tam je i zde významný mozaikový cyklus.

Oficiální webové stránky místa

Poloostrov Peloponés

Peloponés se rozkládá na nejjižnějším výběžku Balkánského poloostrova a od konce 19. stol. se prakticky jedná o ostrov, protože byla prokopána Korintská šíje, aby tak ušetřila čas lodím proplouvajícím ze Saronského do Korintského zálivu a dál. V překladu tento název znamená „Pelopův ostrov“. Pelops byl vnukem boha Dia, který porazil ve vozatajských závodech vládce Élidy, vzal si jeho dceru a v Olympii založil slavné hry na počest svého vítězství a svého děda Dia.

Bez nadsázky se dá říct, že Peloponés stál u zrodu „řectví“, protože zde vznikala nejmocnější palácová města, kde se již mluvilo řeckým jazykem. Důkazy o tom se našly v Mykénách v podobě destiček psaných předchůdcem řeckého písma. Málokdo však ví, že na Peloponésu vznikl i první novodobý řecký stát, takže se zde zrodilo i Řecko v dnešním slova smyslu.

Peloponés je asi jedinou řeckou oblastí, kde je dostatek krásných pláží, ale přesto se sem jezdí více za poznáním než za odpočinkem. Každý, koho zajímá historie jako taková, zde najde to své. Pozadu nezůstává ani příroda, která je ve vnitrozemí tak malebná, že Arkádie (jméno vnitrozemského regionu) se stala synonymem ideálního řeckého venkova pro spisovatele na konci 19. stol.

Korintský průplav – se nachází na severovýchodě Peloponésu, byl prokopán mezi lety 1882–85 a v provozu je od roku 1895. Vede po stejné trase, která byla naplánována císařem Neronem. Na délku má 6 km, nejvyšší bod od hladiny moře měří 78 m a nejširší bod kanálu má necelých 25 m. Hned u Korintského průplavu se nachází starověké město Isthmia, kde se konávaly slavné Isthmijské hry.

Korint – starověký Korint leží asi 5 km od nového města Korint, lokalita je dobře značená z hlavní cesty. Město bylo ve své době velmi bohaté právě díky nedaleké korintské šíji. Existovaly zde 2 přístavy, jeden na straně Saronského a druhý na straně Korintského zálivu. Korinťané vymysleli důmyslný systém přetahování lodí z jedné strany na druhou a vybírali za to samozřejmě vysoké poplatky. S bohatstvím roste i sebevědomí, a tak se Korint spolu s dalšími městskými státy rozhodl čelit Římanům, kteří si toto území podmanili ve 2. stol. př. n. l., a za to byl Korint srovnán se zemí. Znovu jej nechal vystavět Julius Cesar a udělal z něj město pro vysloužilé vojáky. Další zmínku si zaslouží i apoštol Pavel, který zde napsal známé Listy Korinťanům. Na nalezišti uvidíte divadlo, agoru a krásné pozůstatky Apollónova chrámu. V rámci lokality je přístupné i muzeum. Vstupné je 6 €.

Oficiální webové stránky místa

Akrokorint – nachází se na kopci asi 5 km nad starověkým Korintem. Dodnes jsou dochovány 2 km dlouhé masivní hradby a ve starověku byla tato pevnost považována za nedobytnou. Do pevnosti vcházíte 3 branami a v areálu najdete mnoho tureckých památek. Výšlap do takové výšky určitě stojí za to už pro ten výhled. Akrokorint navíc proslul svým obrovským nevěstincem, kde bylo prý až 1 000 nevěstek.

Mykény – směrem na Mykény budete projíždět okolo Nemeji, kde Herakles skolil Nemejského lva a na jeho počest se zde konaly další slavné hry, Nemejské. Také minete Stymfalské jezero, kde žili Stymfalští ptáci, se kterými se také vypořádal Herakles. Mykény jsou z hlavní cesty Korint – Nafplio přehledně značené a vždycky sem míří obrovské množství turistů. O Mykénách jsme slyšeli snad úplně všichni. Známe Trojskou válku, krásnou Helenu, Parida i Agamemnona s Menelaem. Mykény byly domovem bájného krále Agamemnona, který vedl všechny Řeky do války s Trojany a který se po svém vítězném tažení se slávou vrátil domů a tady ho jeho manželka Klytaimnestra zavraždila.

Prohlídku začněte v hlavním archeologickém areálu. Nejznámější atrakcí, za kterou návštěvníci ihned míří, je slavná Lví brána, vstup do opevněného hradu. Na první pohled vás zaujmou mohutné kyklopské hradby. Ze starověkých Mykén se dochovaly především zajímavé a impozantní hrobky. Hned při vchodu jsou dvě – Klytaimnestřina a Aigasthova. Dalším zajímavým bodem je královský palác, kde si všimněte kamenné „vany“, ve které byl prý zavražděn Agamemnon. Nevynechejte muzeum, které je v areálu a kde najdete většinu vzácných předmětů zde nalezených. Až se budete vracet stejnou cestou, zastavte se u Átreovy pokladnice, je hned pod kopcem po pravé straně. To je ta stavba, která se objevuje na všech pohlednicích z Mykén. Má úžasnou akustiku.

Vstupné do areálu je 8 €. Lokalita je památkou UNESCO.

Webové stránky věnované vykopávkám v Mykénách

Tíryns – leží přímo na cestě mezi Argem a Nafpliem. Starověké město leželo kdysi u moře, takže mělo daleko strategičtější polohu, než má dnes. Současná památka nám nabízí pohled na mohutné hradby, místy až 7 m vysoké, uvnitř se toho moc nedochovalo. Pokud hrad navštívíte, obdivujte tyto kyklopské zdi a také výhled na moře a Nafplio. Vstupné je 3 €. Stejně jako Mykény je i Tíryns zapsán na seznam UNESCO.

Nafplio – je od města Argos (centrum tohoto regionu) vzdáleno asi 15 km směrem na jih. Nafplio se roku 1829 stalo prvním hlavním městem samostatného Řecka, vláda zde sídlila až do roku 1833, kdy se přestěhovala do Athén. Pokud se do Nafplia vydáte, budete zaručeně nadšeni. Na kopci vysokém 216 m se vypíná majestátní pevnost Palamidi (vstup 4 €) a je odtud neopakovatelný výhled do okolí, na protějším kopci je pak další pevnost Akronafplio. Třetí pevnost – Burtzi – je romanticky postavena na ostrůvku přímo v moři. Příjemně vás překvapí i centrum města, které je na rozdíl od jiných měst na pevnině postaveno v „ostrovním“ stylu, tzn. úzké uličky, barevné domy, obchůdky a kavárničky na každém kroku. Ve městě je i spousta muzeí, které můžete navštívit (archeologické, válečné, lidového umění...).

Epidaurus – další velmi významnou starověkou památku najdete asi 60 km od Nafplia směrem na východ. Tato lokalita byla ve starověku vyhlášeným místem kultu boha léčitele – Asklepia. Sem se přijížděli nemocní léčit a prosit za uzdravení svoje i svých blízkých. Dnešní komplex se zachoval z doby římských přestaveb. Bezkonkurenčně nejznámější památkou v Epidauru je obrovské divadlo, kam se vešlo až na 15 000 diváků. Kromě toho zde najdete stadion ke sportovním hrám, Asklepiův chrám, Tholos (stejná stavba jako v Delfách) a muzeum. Archeologická lokalita je zapsána na seznam UNESCO. Vstupné 6 €.

Monemvasia – toto malé město leží na nejvýchodnějším výběžku jižního Peloponésu. Bylo založeno Byzantinci jako významný obchodní přístav a svůj účel si zachovalo i za turecké nadvlády, kdy se Monemvasia stávala objektem zájmu tehdejších námořních velmocí (především Benátčanů, Janovanů, Franků a Turků). Monemvasia byla první tureckou pevností, která byla dobyta osvobozovacími jednotkami. Město je dnes rozděleno na horní a dolní část, je protkáno schody a má velké množství středověkých památek, nejvíce pak kostelů.

Mani – je malý poloostrov na prostředním ze tří jižních výběžků Peloponésu. Tato malá oblast má specifickou historii a také kulturu. Místní hory byly vždycky jakousi ochrannou zdí proti útočníkům a tak si Maniaté zachovali určitou svobodu i během mnoha okupací, které v Řecku probíhaly. Další důležitou zajímavostí tohoto kraje je tradice krevní msty, kdy rodina zavražděného má právo pomstít se na rodině vraždícího a tak pořád dokola. Poslední spor tohoto charakteru zde byl řešen na konci 19. stol. V poslední době se vesnice na Mani vylidňují a tím se z nich stává jakýsi „skanzen“.

Mystra – je byzantské město ležící na cestě mezi Spartou a Kalamatou, asi 9 km od Sparty. Mystra je považována za jedno obrovské muzeum byzantské architektury. Takovou koncentraci významných středověkých kostelů a staveb asi nikde jinde nenajdete. Navíc místo není moc turisticky navštěvované, takže budete mít i klid na prohlídku. Celá památková lokalita je rozdělena na Dolní město, Horní město a Hrad. Mystra je zapsána na seznam UNESCO. Vstupné do lokality je 5 €.

Olympie – zde se zrodily Olympijské hry, na tomto místě se jejich tradice udržovala více než 1 000 let, zde se zapaluje a odtud se přináší olympijský oheň do pořadatelské země dnešních novodobých OH. Toto místo je tudíž z historického hlediska velmi významné a určitě stojí za návštěvu. Olympie leží asi 30 km na jih od města Pyrgos (centra regionu Elida). Prohlídku začněte v místním muzeu, kde uvidíte jak pozůstatky z výzdoby hlavního chrámu boha Dia, sochu bohyně vítězství Niké, tak i slavnou sochu sochaře Praxitela – Apollón nesoucí malého Dionýsa z 5. stol. př. n. l. a mnoho dalších exponátů.

Muzeum je od archeologické lokality vzdálené jen 5 minut pěšky, platí sem stejná vstupenka jako do muzea, tzn. 9 €. Při vstupu do areálu se hned dostanete na „svatou cestu“, kterou procházeli atleti směrem ke stadionu. Posvátný okrsek je od toho světského oddělen ještě dnes nízkou zídkou, po pravé straně budete procházet okolo budov, které sloužily pro trénování sportovců před OH a po levé straně budete obdivovat chrámy zasvěcené různým božstvům. Hlavní chrám je zasvěcen Diovi, na jeho počest se hry konaly a zde byli také korunováni vítězové olivovými ratolestmi. Před chrámem bohyně Héry je oltář, na kterém se zapaloval a dodnes zapaluje olympijský oheň. A potom už vcházíte na stadion. Ten prý krokoval samotný Herakles, proto je o něco málo delší než ostatní starověké stadiony, dochovala se i startovní čára, tak si můžete stadion proběhnout i vy :-). Lokalita je zapsána na seznamu UNESCO.

Oficiální webové stránky místa

Pylos – leží v krásné zátoce, asi 70 km západně od Kalamaty. Samotné město je typicky přímořské, má křivolaké uličky a také pevnost, kterou můžete navštívit za 3 €. Za daleko zajímavější ale považuju okolí Pylu. Jednak je to zátoka Navarino, kde se odehrála obrovská námořní bitva v roce 1827, která konečně potvrdila vznik samostatného Řecka. Zátoka je velmi malebná, je zde i tábořiště a dostanete se k ní autem, když odbočíte z hlavní cesty směrem na vesnici Gialova. Pěšky se pak můžete vydat k Navarinskému hradu, který je na kopci nad zátokou, ale z původní stavby toho už moc nezbylo. Za pozornost stojí také sladkovodní laguna, při které je teď nově vytvořená naučná stezka a je to chráněné přírodní území. Určitě si nenechte ujít ani návštěvu nedalekého Nestorova paláce, je asi 17 km od Pylu a je velmi dobře dochovaný. Vstupné je 3 €.

Oficiální webové stránky města

Autorkou textu je Michaela Smékalová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Leťte do Řecka v dobré partě

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.