Historie Tanzanie

Olduvai / Oldupai Gorge - Příchod lidu "Bantu" - Rozšíření islámu - Příchod Evropanů - Samostatná Tanzanie

Olduvai / Oldupai Gorge

Na planině v národním parku Serengeti v severní Tanzanii leží úzká, 48 km dlouhá a asi 90 m hluboká rokle. Její jméno Olduvai je špatný přepis jména Oldupai George. Oldupai je slovo pocházející z jazyka Masajů a jde o název agáve (Sansevieria ehrenbergii), která v rokli hojně roste. Kdysi dávno bylo toto místo jezerem a okolo rostla bujná vegetace. To sem lákalo zvířata a také jejich predátory včetně našich dávných předků.

Leťte do Tanzanie v dobré partě

Rokle je spolu s muzeem jednou z pokladnic archeologie, protože je zde v řadě vrstev „zapsána“ historie předchůdců dnešního člověka i předchůdců afrických zvířat, a to z doby začínající před více než 2 miliony let. Výzkum byl zahájen v roce 1931, kdy zde pracovali Louis a Mary Leakey, a pokračuje dodnes. Byly zde nalezeny kosterní pozůstatky předchůdců dnešního člověka i jejich jednoduché kamenné nástroje používané ke krájení masa a rostlin.

45 kilometrů jižně od naleziště Olduvai se nalézá Laetoli, kde v roce 1976 nalezla Mary Leakey nejstarší otisky chodidel dokládající vzpřímený postoj dávného předka člověka – Australopitheca. Jde o otisky chodidel dvou dospělých jedinců a (pravděpodobně) dítěte objevené ve vrstvě staré 3,5 milionu let.

Příchod lidu „Bantu“

„Bantu“ je obecný termín sjednocující různé etnické skupiny žijící v Africe, které mají podobný jazyk a často také některé shodné zvyky. Do Tanzanie, která byla již od pradávna obydlena skupinami „lovců a sběračů“, přišli lidé Bantu v několika vlnách asi před 2 000 lety ze západní Afriky. Většina dnešních kmenů patří k této skupině, ale jsou zde i zbytky původních skupin patřící do khoisanské jazykové rodiny.

Do doby příchodu prvních skupin lidu Bantu jsou datovány nejstarší skalní malby v Kondoa. Sbírka těchto maleb patří do světového dědictví UNESCO a nachází se na východních svazích masajského valu, který hraničí s údolím Great Rift. Skalní malby nalézající se v asi 150 úkrytech na celkové ploše necelých 2 400 km2 dokumentují změnu způsobu života místních obyvatel od sběračství k zemědělství a pastevectví. Některá tato místa mají dodnes pro obyvatele rituální význam.

Rozšíření islámu

Již v prvním tisíciletí našeho letopočtu začali na východní pobřeží Afriky pronikat cestovatelé a obchodníci z Perského zálivu, z území dnešního Iránu, jižní Arábie a z Indie. Pluli na lodích po Indickém oceánu využívajíce monzunových větrů a kotvili v zátoce dnešního přístavu města Zanzibar Town. Kvetl obchod se slonovinou, zbožím z Orientu a kořením a na ostrově Zanzibar postupně vzniklo největší překladiště obchodu s otroky ve východní Africe.

Někdy během osmého a devátého století se začal ve městech na pobřeží praktikovat islám. Nejstarší dochovaná mešita je Kizimkazi na Zanzibaru z roku 1107. V 10. století bylo na pobřeží dnešní Tanzanie založeno město Kilwa. Jeho bohatí vládci si podmanili ostatní města na pobřeží a vznikl africký sultanát. 12. a 13. století bylo ve znamení rozkvětu bantusko-arabské smíšené kultury. Sultanát se rozprostíral až k území dnešního Mosambiku a vznikl jazyk svahilština, který je dnes úředním jazykem Tanzanie.

Příchod Evropanů

V roce 1499 navštívil ostrov Zanzibar a pobřeží první evropský cestovatel - Vasco da Gama - a již roku 1503 ustanovili Portugalci kontrolu nad ostrovem. Portugalská převaha skončila roku 1698, kdy vládu nad ostrovem a postupně i nad celým východním pobřežím Afriky převzal ománský sultán. Zajímavé je, že v 18. století obyvatelstvo tvořili ze 75 % otroci.

Právě z ostrova Zanzibaru pronikli první Evropané v polovině 19. století na území dnešní pevninské Tanzanie. Roku 1885 získala Německá východoafrická společnost císařskou ochrannou listinou suverenitu v Tanganice (v podstatě území Tanzanie bez ostrovů a pobřeží). Roku 1888 získala společnost od zanzibarského sultána také pobřežní území Tanganiky.

Samostatná Tanzanie

Po první světové válce převzala správu nad Tanganikou (tedy velkou částí dnešního území Tanzanie) Velká Británie a po druhé světové válce se již celé území Tanganika dostalo pod poručnickou správu Velké Británie. Bylo to ovšem s tou podmínkou, že po určité době se země stane samostatnou. Roku 1954 se na politické scéně objevuje Julius Kambarage Nyerere a zakládá Tanganický africký národní svaz (TANU). Když se roku 1961 země vyhlásila republikou, Nyerere se stal jejím prezidentem.

Již o rok později se pod jeho vedením spojili Tanganika a Zanzibar do Tanzanské sjednocené republiky a ještě v témže roce byl stát přejmenován na Tanzanii (Zanzibar si ale uchoval vnitřní samosprávu). Tanzanie nastoupila na program Cesta k socialismu, ale plán se uskutečnil jen zčásti. Teprve roku 1992 byl v zemi obnoven politický pluralismus.

Autorkou textu je Ilona Bittnerová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Leťte do Tanzanie v dobré partě